Vltava – proměny historické krajiny

Řeka Vltava, naše nejdelší a patrně nejznámější řeka, představuje území, kde došlo ve 20. století vlivem výstavby tzv. vltavské kaskády k výrazným změnám říční krajiny. Vltavskou kaskádou se dnes rozumí 9 přehrad vybudovaných na horním a středním toku řeky. Stavba první přehrady ve Vraném byla zahájena v roce 1930 a celá kaskáda byla dokončena na za-čátku 90. let 20. století. Výstavbou přehrad došlo k zániku mnoha obcí a historicky významných území (např. Svatojánské proudy). Cílem tohoto projektu programu NAKI je postihnout v komplexním pohledu změny krajiny na horním a středním toku Vltavy. Jedním z výstupů projektu je pak zpracování starých rukopisných map řeky, zachycujících její tok a průběh jeho úprav během 18. a první poloviny 19. století.

Řeka Vltava byla významnou dopravní tepnou i zdrojem vodní síly. Obchod se dřevem a cennou solí byl na této řece závislý. Již od dob Karla IV. a dále v 16. století probíhaly různé splavňovací práce, jejichž intenzita znovu narůstala po skončení třicetileté války. S rozvo-jem zeměměřictví a kartografie vznikaly první říční mapy, především pro potřeby zlepšení možnosti dopravy po řece a řízení splavňovacích prací. Prvními mapami, plány a náčrty, které jsou spojeny s navigačními pracemi, se v českém prostředí zabýval převážně Hons (HONS, J. Vodní cesta vltavskolabská v nejstarších náčrtech, mapách a plánech, Dějiny věd a techniky 5, 1972, č. 3, s. 134–153. a dále HONS, J. Vodní cesta vltavská na mapách a plá-nech, Dějiny věd a techniky 5, 1972, č. 4, s. 202–220). Jeho příspěvky na téma prvních map a plánů významných českých řek mají zásadní význam jako jeden ze základních pramenů pro práci s prvními rukopisnými mapami řeky Vltavy, ale na jeho práci nebylo dosud příliš na-vázáno.

V portálu představujeme čtveřici rukopisných map, vzájemně různých co do obsahu, zpracování i úrovně podrobnosti. Dvě mapy pocházejí z fondů Národního archivu v Praze a další dva exempláře z fondů SOA v Třeboni, pobočky v Českém Krumlově. Cílem je tyto téměř neznámé kartografické dokumenty prozkoumat pomocí geoinformačních technologií a zpřístupnit je coby zajímavý pramen.

Všechny čtyři mapy mapy byly naskenovány a jednotlivé mapové listy byly s využitím vhodné sestavy identických bodů a transformace georeferencovány. Zajímavým výstupem je vedle samotných digitálních mapových vrstev také proměření map a stanovení měřítkových čísel, jež se na mapách objevují jen v grafické formě s využitím dobových jednotek. Jak by-lo zjištěno, měřítková čísla v mnoha případech zcela grafické měřítkové linii neodpovídají a mnohdy došlo ke značné anizotropii zobrazení řeky v rozličných jejích částech.

Znázornění vybraných zpracovaných mapových listů na podkladu Základní mapy ČR

Böhm. Generalien Mappen – Darstellung des Moldauflusses

Mapa je v knižní podobě a německý text na deskách napovídá, že pochází z poloviny 18. století, nicméně není přesně datována. Je uložena ve SOA v Třeboni, na pobočce v Českém Krumlově (sign. 401). Tato mapa byla pro technické obtíže skenování pouze fotografována s rozlišením 24 Mpx. Mapa znázorňuje řeku Vltavu v rozsahu mnohem větším než další zpracované mapy – zhruba od Loučovic po Prahu. <

>Mapa je zpracována formou samostatných grafických listů spojených vazbou a ozna-čených římskými číslicemi I až XX. Mapové pole je velké okolo 42×26,6 cm, netvoří však vždy přesný obdélník. Listy na sebe mají zřejmě navazovat, ovšem určité části řeky nejsou na mapě vůbec zachyceny. Na rozdíl od ostatních zkoumaných map tato také obsahuje nej-větší množství vysvětlujících textů v němčině.

Texty uvozené nápisem Explication se v rozsahu od několika řádků po téměř polovinu mapového pole objevují na všech dvaceti mapových listech a přinášejí podrobné informace (určitého druhu „legendu“) k různým skutečnostem, zachyceným na mapovém listu. Ty jsou v mapě označeny písmeny A, B, C, atd. Legendy se vyjadřují např. k jezům, mlýnům, láv-kám, peřejím či dalším k řece přiléhajícím jevům, označují místa neschůdná nebo obtížná pro plavbu, uvádějí příslušnost sídel nebo budov k panstvím a další, mnohdy až velmi obšír-ně vyprávěné informace, které mohly být pro tehdejší hospodářské využití řeky důležité.

Mapa byla umístěna na podklad II. vojenského mapování. Bohužel je na mnoha místech nepřesná a její obsah je nedostatečně podrobný. Mapové listy se vzájemně nepřekrývají a měly by na sebe na stycích listů navazovat, ale není tomu vždy. Někde část mezi sousedními listy chybí. Identické body byly voleny především na liniích přítoků řek, u větších měst byly použity i identické body budov nebo poloha středu města. Počet identických bodů je volen podle rozložení prvků na mapovém listu, pohybuje se mezi 6–32 identickými body. Použita byla afinní nebo podobnostní transformace. Medián středních chyb transformací 20 listů je 632 m. Výpočet měřítkového číslo jako aritmetického průměru hodnot vypočtených z měře-ných vzdáleností v mapě dává výsledek 53 966. Hodnota mediánu měřených hodnot činí 48 099.

Podrobná černobílá mapa Vltavy z doby po pol. 19. století

Tato mapa je bez názvu a datace ve formě 94 jednotlivých mapových listů o velikosti zhruba 34,5×29,0 cm. Jde o černobílou téměř technickou mapu velkého měřítka vycházející z map stabilního katastru. Dílo je uloženo v Národním archivu v Praze, fond 283, sign. C VII 3/1–94. Rozměr mapového pole na listech je přibližně jednotný a činí 32,2×25,9 cm. Mapa byla naskenována v rozlišení 600 DPI. Zobrazuje úsek od pramene řeky až k Praze. Popis na ma-pě je v němčině a na mapě se nenacházejí další poznámky. Důvodem zájmu o tuto mapu je však především množství číselných informací k toku jako takovému – šířemi, hloubkami či rychlostmi toku jsou mapové listy hustě pokryty a přinášejí tedy podrobné hydrologické informace o stavu tehdejší vodní cesty.

Jedná se o podrobnou mapu velkého měřítka, proto byla georeferencována na podklad císař-ských povinných otisků stabilního katastru, z nichž velmi pravděpodobně vychází. Jednotli-vé listy mapy na sebe s malým překrytím celkem dobře navazují a přesnost georeferencová-ní je dostačující. Vzhledem k podrobnosti mapy je zde volba identických bodů jednodušší – nejvhodnější volbou se ukázaly rohy budov, případně okolní parcely nebo přítoky řeky Vlta-vy. Bylo voleno 4 až 19 identických bodů na jeden list. Na všech mapových listech byla po-užita afinní transformace. Medián středních chyb transformací všech listů je 8,5 m. Vypoč-tené měřítkové číslo mapy s využitím grafického měřítka 250 vídeňských sáhů, tj. 474 me-trů, s výsledným měřítkovým číslem 2929. Výpočet měřítkového čísla jako aritmetického průměru hodnot vypočtených z měřených vzdáleností v mapě dává výsledek 2965.

Situations Plan des Moldau Flußes

Datace mapy není uvedena, dílo s názvem Situations Plan des Moldau Flußes existuje v po-době dvou samostatných pásů. Pochází ze SOA v Třeboni, pobočky v Českém Krumlově. Mapa byla postupně po částech s překryvy naskenována s rozlišením 600 DPI. Jeden pás zobrazuje území České Budějovice až Zvíkov (sign. 1638), na druhém pásu je znázorněno území od Zvíkova po Prahu (sign. 1636). Šířka pásů činí 47 cm, délka vždy více než 3 m. Popis na mapě je v němčině. Vzhledem k průpichům v mapě je pravděpodobné, že sloužila jako základ pro další obdobné kopie, jak bylo v době tvorby rukopisných map běžné. Jeden další téměř shodný exemplář mapy byl také v archivu identifikován (sign. 1634, 1635).

Mapa byla georeferencována na podklad II. vojenského mapování. Jednotlivé skeny („lis-ty“) vznikly pouze skenováním souvislé mapy, překrývají se a dobře na sebe navazují. Počet identických bodů byl volen 9–14 rovnoměrně na liniích přítoků řeky Vltavy, u překryvů byla snaha volit stejné body jako u sousedního skenu z důvodu zachování vyhovující návaznosti. Použita byla afinní transformace. Medián středních chyb transformací jednotlivých skenů je 58,5 m. Vypočtené měřítkové číslo mapy s využitím grafického měřítka 1500 vídeňských sáhů, tj. 2845 metrů, dává výsledek 20 616. Vypočtené měřítkové číslo jako aritmetický průměr hodnot vypočtených z měřených vzdáleností v mapě má hodnotu 21 744.

Moldau Charte

Mapa z roku 1776 s názvem Moldau Charte je ve formě 41 jednotlivého mapového listu. Listy jsou uloženy ve fondu 168, sign. C I4/1–41 v Narodním archivu v Praze. Jsou označeny Section a pořadovým číslem příslušné sekce v chronologickém pořadí. Mapa je podepsána autorem Josefem Ebertem, proto bývá někdy nazývána Ebertova mapa. Naskenována je s rozlišením 600 DPI. Zobrazen je úsek od soutoku Vltavy s Malší až ke staroměstskému jezu. Podle Honse však Ebertova mapa měla vzniknout až roku 1777, není tedy zcela jasné, zda se jedná o jejího předchůdce, kopii nebo originál. Mapa je kreslena na základě geometrického zaměření a je na ní zachycen stav řeky po dokončení vodních staveb v roce 1776.

Různá období jsou odlišena barvami. Černě jsou zakresleny stavby z období 1766–1773, z období 1774–1776 pocházejí červené stavby, zelenou barvou jsou zachyceny stavby z roku 1777 a rozestavěné stavby jsou zakresleny žlutou barvou. Mapa byla vytvořena skupinou školených úředních zeměměřičů. Hons dále uvádí, že jejím základem byly příslušné sekční listy I. vojenského mapování, což nelze doložit, ale je to teoreticky možné, protože již v roce 1767 bylo mapování Čech dokončeno. Lze tvrdit, že mapa má úroveň soudobé kartografie Čech a znamená určitý přelom v mapování českých řek.

Mapa Moldau Charte byla umístěna na podklad II. vojenského mapování. Mapové listy ne-mají překryv, počet identických bodů na listu se pohyboval mezi 4 a 11, většinou na příto-cích řeky Vltavy. Na všech mapových listech byla použita afinní transformace. Během ge-oreferencování bylo zjištěno, že mapové listy na sebe dobře navazují a celková přesnost je vyhovující. Medián středních chyb transformací 41 listů je 39 m. Výpočet měřítkového čísla mapy s využitím grafického měřítka 400 fortifikačních sáhů, tj. 780 metrů – s výsledkem 10 475. Výpočet měřítkového číslo jako aritmetického průměru hodnot vypočtených z měře-ných vzdáleností v mapě s výsledným měřítkovým číslem je 10 441.