Vltava – proměny historické krajiny

Již od prvopočátku vzniku fotografie v 1. polovině 19. století tento nový vynález přímo vybízel k dokumentaci přírodních scenérií a krajin. Ač to bylo z počátku z důvodu poměrně složitého technologického procesu dosti komplikované, netrvalo dlouho a krajiny se na fotografie brzy dostaly. Pomalu tak začaly nahrazovat oblíbené veduty, a i mnozí fotografové se tehdy rekrutovali právě z řad autorů vedut, tedy vlastně malířů.

Při jaké příležitosti vnikla první fotografie zachycující řeku Vltavu dnes již asi nezjistíme, stejně tak již asi navždy zůstane tajemstvím, o jakou vltavskou partii asi šlo. Je však pravděpodobné, že Vltava se objevila na fotografiích zprvu spíše jen jako okrajové téma, jako součást nějaké větší kompozice (město, stavba, památka). Nejinak to ostatně bylo často i v pozdějších letech, kdy se řeka dostávala na snímky vlastně jaksi mimoděk a často netvořila ústřední motiv. Soubor fotografií přitom nikdy nedokumentoval delší usek řeky a často byl pořizován jako zakázka profesionálními fotografy. Dodnes se tak zachovaly například fotografie hradu v Rožmberku nad Vltavou i s řekou z let 1857-59 od fotografa Andrease Grolla nebo známý snímek příjezdu první parolodi do Štěchovic z 26. 8. 1865 od fotografa Jindřicha Eckerta. Od stejného fotografa je k dispozici i část zřejmě většího souboru fotografií Svatojanských proudů z let 1876-1886 nebo dokumentace stavby železničního viaduktu v Červené nad Vltavou z let 1886-1889.

V 2. ½ 19. století se však fotografii nevěnovali jen profesionálové. Již tehdy existovali i fotografové-amatéři, i když jich asi nebylo mnoho a pocházeli spíše z movitějších vrstev společnosti. Dodnes je tak možné ve sbírkách různých institucí, ale i ve sbírkách soukromích sběratelů nalézt řadu fotografií nám již neznámých fotografů z doby blíže neurčené. A jistě existuje i řada fotografií doposud neobjevených, neidentifikovaných a veřejnosti skrytých v soukromých rodinných albech po předcích.

Za samostatnou kapitolu v obrazovém záznamu řeky Vltavy je možné považovat její zachycení na pohlednicích. Produkce pohlednic byla privátním vydavatelům v našich zemích povolena od roku 1884. Tímto rokem v podstatě vznikla pohlednice tak, jak ji známe dodnes. Ač byl z počátku obrázek na pohlednici spíše jen jakousi dekorací, s odstupem mnoha let se staly pohlednice významným pramenem obrazové dokumentace změny krajiny, a to samozřejmě zdaleka nejen kolem Vltavy. Neustále se opakující motivy „nejlepšího záběru“ na danou partii (město, ves, památka, stavba, výletní místo, restaurace, firma…) nám dnes nabízí nevšední vhled do proměny konkrétních lokalit i života v nich. Pohlednice byly z počátku sice hlavně tištěny, ale objevovaly se i jejich fotografické verze. Masový nástup fotopohlednic pak nastal ve 20. letech 20. století. I dnes, je tak možné z pohlednic z různých období a od různých vydavatelů složit s výjimkou některých úseků téměř kompletní obrazovou dokumentaci Vltavy před její velkou proměnou.

Již na přelomu 19. a 20. stol. pronikala fotografie stále více i mezi širokou veřejnost, vznikaly spolky amatérských fotografů a pořídit si svůj vlastní malý aparát bylo stále snazší. S rozmachem turistiky se do hledáčku nadšených amatérů dostávala samozřejmě i Vltava. Dodnes se v albem mnoha rodin nacházejí skryté soubory snímků z výletů k Vltavě anebo přímo z plavby po ní.

Vltava byla na fotografiích zachycena i v souvislosti s plánováním splavnění a výstavbou kaskády přehrad. Tyto diskuse probíhaly mezi odbornou veřejností cca od počátku 20. století a táhly se až do ½ 30. let. V této souvislosti byla za různým účelem pořizována fotodokumentace vybraných úseků Vltavy. Dodnes se pravděpodobně dochovala jen část těchto souborů. I tak jde však o moc zajímavé snímky dnes již zaniklých krajin.

Přelomem v oblasti dokumentace krajiny, bylo pořízení kolmých leteckých fotografií vybraných částí republiky pro potřeby armády. Tyto ortofota byly pořizovány sporadicky již od ½ 20. let 20 stol. Vltava byla zdokumentována v ½ 30. let a na konci let 40. a na počátku let 50. Ač se dnes ortofota používají hlavně jako podklady pro mapování, jde i o zajímavé fotografie, které pro nás navíc zachytily řeku v její plné délce i s partiemi, které nebyly ze země nikdy fotografovány. Jde o úžasný a nenahraditelný zdroj informací o řece i krajině kolem ní.

Opomenout pak nelze ani Vltavu zachycenou sice objektivem fotoaparátu, ovšem s výtvarným viděním. Mezi veřejností je všeobecně známa fotografická publikace VLTAVA od Karla Plicky z roku 1959, nebo již méně známé publikace Ladislava Sitenského NA ŘEKU…! z roku 1957 a publikace NAŠE VODY Františka Vopata z roku 1950.

Zřejmě jedním z posledních počinů dokumentujících zanikající údolí Vltavy byla dokumentace pořizovaná v souvislosti se samotnou výstavbou nově vznikajících vodních děl. Dodnes jsou dochovány unikátní soubory fotografií z výstavby vodních děl u Vraného nad Vltavou a Štěchovic. V novém společenském zřízení po roce 1948 to bylo s dokumentací výstavby bohužel již o poznání komplikovanější a fotografií z této doby není mnoho. Zářnou výjimkou je snad jen komplexní a doposud ne zcela zpracovaná dokumentace zátopové oblasti VD Orlík, která byla pořízena na přelomu 50. a 60. let 20. stol. a která je uchována v Archivu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. Pominout nelze ani soubor dokumentující tutéž oblast od milevského fotografa Josefa Dostála.

Přestože kompletní fotodokumentace řeky v celém jejím toku nebyla vlastně nikdy systematicky pořízena, z různých pramenů a zdrojů je i dnes možné si utvořit poměrně dobrou představu o tom, jak krajina kolem Vltavy před výstavbou vodních děl vlastně vypadala. A byla to krajina jistě nevšedně krásná…

Vojtěch Pavelčík

Příjezd první parolodi do Štěchovic 26. 8. 1865. Foto Jindřich Eckert. Archiv spolku Vltavan v Praze.

Závěrečná fáze výstavby železničního viaduktu v Červené nad Vltavou. Rok 1889. Archiv SOkA Příbram.

Celkový pohled na Živohošť. Pohlednice přibližně kolem 1910. Archiv Vojtěcha Pavelčíka.

Již z části pobořený areál pily na Žďákově na konci 50. let 20. století. Foto Josef Dostál. Archiv Městského muzea Týn nad Vltavou.